V zajetí pověr

Aneb: Pár slov o novopečených vietnamských matkách

Když už máme to štěstí, že se někteří z nás stali ve Vietnamu otcem, pojďme toho využít a podívat se na tuto problematiku trochu podrobněji, neřku-li okem fundovaného odborníka. Je totiž k neuvěření – vzhledem k tomu, jak je přivádění potomstva na svět samo o sobě náročnou, skoro až zdraví nebezpečnou činností –, kolika věcmi to některé národy matkám ještě ztěžují.
      Vezměme to od samého počátku, od bodu nula, od porodu. V dnešní době už i ve Vietnamu probíhá většina porodů v nemocnicích, pod dohledem lékařů vybavených všemi moderními přístroji a nástroji (a odpadají tím pádem staré zvyky, kdy například žena bezprostředně po porodu musela skákat přes oheň). Ve srovnání s našimi končinami jsou tu na první pohled patrné dva rozdíly: zaprvé, matka po porodu neinkasuje peníze ve formě porodného, ale naopak platí nemocnici za provedený zákrok (pouze pokud je pojištěná, což tu není zacela samozřejmé, jí pojišťovna část peněz vrátí). Druhým rozdílem je kvalita nemocničních zařízení, odvislá jednak od toho, že Vietnamců je jako much, takže nemocnice nemají dostatečné kapacity, a druhak od toho, že si značné množství lidí neplatí pojištění a následně logicky usilují o to, aby je pobyt v nemocnici vyšel co nejlevněji. V běžné nemocnici proto může dojít i k situaci, že se čerstvá matka dostane po porodu na šestilůžkový pokoj, který sdílí s jedenácti (!) dalšími matkami a stejným počtem novorozenců (hbitější počtáři už vědí, že tu na každé lůžko připadnou dvě ženy a dva novorozenci). Nemluvě o tom, že u každé matky je neustále někdo z příbuzenstva (spí obyčejně na vlastním lehátku přímo v pokoji nebo na chodbě), aby o ni pečoval, obstarával jí jídlo a pití, případně naháněl někde po nemocnici sestry či lékaře, pokud by se matce nebo novorozeněti přitížilo. (Náš systém, kdy se o pacienty v nemocnicích nestarají příbuzní, ale sestry k tomu vyškolené, připadá většině Vietnamců necitelný.)
      Není žádný div, že v takových podmínkách nemocniční sestry ničemu novorodičky neučí a nijak je na jejich novou zodpovědnou roli nepřipravují. Byly by tím koneckonců samy proti sobě. Například novorozeňata v nemocnici pravideně koupou, ale matkám neukážou, jak to správně dělat – matky se pak po příchodu domů bojí děti koupat samy a zcela běžně si na to přinejmenším první týden někoho najímají. Koho? Pochopitelně nemocniční sestry, které je to v porodnici nenaučily, a mají tak postaráno o příjemný přivýdělek.
      Ale už k těm pověrám. Je třeba předeslat, že Vietnam, který je odjakživa pod silným kulturním vlivem Číny, téměř bezvýhradně přejal i čínskou medicínu a vše, co s ní souvisí. Zároveň uveďme, že podle autora této drobné kulturní sondy, je čínská medicína – byť nepopiratelně obsahuje jisté malé procento užitečných poznatků – ve své podstatě tmářství založené na podobných přesvědčeních, jako že konzumace varlat bílého nosorožce zvyšuje mužskou potenci.
      Jedním z prvních úkolů, který po porodu čeká příbuzenstvo, je vyzvednutí placenty a pupeční šňůry (které jim nemocnice automaticky připraví) a jejich zakopání někde u domu. Jde o takové symbolické vytvoření pouta mezi tělem a rodnou zemí (aby tělo vědělo, kde je doma, že).
      Jsou-li na místě obavy ze zlých duchů (a ty jsou na místě téměř vždy), je nejlépe pověsit na dveře kaktus a dát novorozeněti pod matraci nůž. Nebo aspoň nůžky. (Na Bali se dokonce dává nůž hned pod polštář, ale tam jsou samozřejmě zlí duchové úplně jiného kalibru.) Snad ani není třeba zmiňovat, že dětská postýlka musí být v domě umístěná v souladu se zásadami feng-šuej.
      Žena je po porodu tři měsíce nečistá, nabitá negativní energií a nosí smůlu (zejména mužům!). První měsíc je zavřená v jednom pokoji, který nesmí opustit a kam za ní, kromě příbuzných, vstupují jen ti nejodvážnější, následující dva měsíce už sice z pokoje smí, ale rozhodně nesmí nikoho navštěvovat a raději se ani nikoho dotýkat. Po uplynutí tří měsíců a deseti dnů se negativní energie může zbavit tím, že něco prodá (a přenese svoji negativní energii na chudáka nic netušícího kupce) nebo se vykoupe v lázni se zázvorem.
      První měsíc se žena nesmí koupat, česat ani si čistit zuby (jen si vyplachovat pusu slanou vodou), protože by to mohlo mít neblahý vliv na její zdraví. Naopak zdraví velmi prospívá, když se pokoj, v němž je novorodička zavřená, vykuřuje všelijakými bylinnými směsmi a příliš často se nevětrá. Žena nesmí číst ani se dívat na televizi, aby si chránila oči, poslouchat hudbu, aby si chránila uši, a hlasitě mluvit, aby v budoucnu nekoktala. Po prvním měsíci, kdy se žena konečně smí vykoupat, učesat a vyjít z domu, se nadále musí mít na pozoru zejména před jedním nebezpečným přírodním živlem, a tím je vítr. Čerstvé matky v tomto období chodí zahalené od hlavy k patě, nezřídka s vatou v uších, protože žena, kterou by v tomto choulostivém čase ofouklo, by nesla následky do konce života. (Má-li žena v pozdějším věku revma, přičítá se to nejčastěji tomu, že se po porodu nedostatečně oblékala – nebo se poránu v rozespalosti neprozřetelně učesala.) Bere-li s sebou z domu i dítě, měla by v ruce držet jídelní hůlku, aby jí odehnala zlé duchy, a udělat dítěti tečku uhlem na čele, aby bylo ošklivé a duchové ho nepoznali.
      Pokud jde o jídelníček, vše se podřizuje maximalizaci produkce mléka. A místní tisíciletá praxe praví, že laktaci nejvíce prospívá, když matka pravidelně jí… a teď pozor… vepřové koleno s mladou papájou. Nesete-li tedy novopečené matce nějaký dárek, největší radost jí uděláte kusem vepřového.
      A stručně pár dalších pověr:
– Když se vám dítě narodí za úplňku, bude tři měsíce plakat.
– Když vaše první dítě spí rádo na břiše, brzy se dočkáte dalšího potomka.
– Čím víc kokosového mléka v těhotenství vypijete, tím bude mít vaše dítě světlejší pleť.
– Čím víc kalamárů v těhotenství sníte, tím bude mít vaše dítě tmavší pleť.
– Čím víc husích vajec v těhotenství sníte, tím bude vaše dítě inteligentnější.

3 reakcí na V zajetí pověr

  1. Radka napsal:

    … teda jsem šťastná, že mám děti v ČR :) asi bych přežila porodnici, ale ten pobyt doma už potom v žádném případě! :).. když si vezmu, v jakém psychickém stavu je většina žen po porodu, jak s nimi hýbou hormony, tak kdyby mě zavřeli na měsíc samotnou do pokoje, tak bych si to hodila.. navíc ještě když se nesmí žena umýt, vyčistit si zuby atd… ve Vietnamu musí být mimořádně statečné ženy..

  2. jp napsal:

    je zajímavé, že i s těmito překážkami je jich jako much…ale oni to berou jako normální…a co z toho jste dodržovali vy?…spí Anička na břiše?

  3. nickchanger napsal:

    R: ok, to bych asi měl do textu upřesnit, ona tam samozřejmě není zavřená sama, je obklopená příbuznýma, jen návštěvy se jí spíš vyhýbají…

    jp: my jsme rebelové, my jsme nedodržovali skoro nic (ačkoli to koleno bych si třeba i dal), ale Binh taky odevšad slyšela, jak to šeredně odskáče na zdraví… Anička spí na břiše v jednom kuse…

Zanechat komentář

Klid, email se nikomu do rukou nedostane... Všechna pole s * je nutno vyplnit.

*