Sladké dřevo

Kayu manis neboli “sladké dřevo”, u nás též známé jako skořice, je kůra skořicovníku, v našich končinách využívaná především jako přísada do svařáku a do krupicové kaše. Jelikož jsem se nachomýtl k tomu, jak se tradičně, to znamená pěkně ručně zpracovává, zkusil jsem to nafotit, kdyby to třeba někoho zajímalo… Začne se tím, že se porazí strom (ptal jsem se, jestli by to nešlo míň zhurta, třeba větev po větvi, ale prý ne, kdo chce skořici do krupicovky, musí porazit strom), z větví se ještě zatepla ostrouhá tenká svrchní kůra, pak se nařízne budoucí svitek skořice, řádně se naklepe, opatrně sloupne lžící, dá se usušit a je hotovo.

800true dots bottomright 533false false 800http://www.nickchanger.com/wp-content/plugins/thethe-image-slider/style/skins/frame-black
  • 5000 fade false 30 bottom 50
    Slide1
  • 5000 fade false 30 bottom 50
    Slide2
  • 5000 fade false 30 bottom 50
    Slide3
  • 5000 fade false 30 bottom 50
    Slide4
  • 5000 fade false 30 bottom 50
    Slide5
  • 5000 fade false 30 bottom 50
    Slide6
  • 5000 fade false 30 bottom 50
    Slide7

2 reakcí na Sladké dřevo

  1. Radka napsal:

    to vypadá na docela velkou dřinu, než se to oloupe.. a voní to stejně krásně už takhle nesušený?
    … ale krupicovka je stejně lepší s čokoládou :)

  2. nickchanger napsal:

    nikoli, čerstvá nevoní téměř vůbec, teprv až když se usuší – a myslím, že z čím staršího stromu, tím voní líp… (moje vzpomínky na krupicovku jsou tak starého data, že už to neposoudím:)

Zanechat komentář

Klid, email se nikomu do rukou nedostane... Všechna pole s * je nutno vyplnit.

*