Historky ze záhrobí

Když už byla řeč o vynášení duchů, tak o tom nadpřirozenu ještě něco přidám, protože dobrých duchařských historek není nikdy dost. Navíc na Bali jsou tyhle věci vážně součástí každodenního života, a nejde jen o duchy (kteří se bůhvíproč shromažďují třeba na mostech, takže řada Balijců před vjezdem na most zatroubí, aby jim duchové udělali místo – nebo snad aby některého náhodou nepřejeli, protože duchové nebývají moc dobře vidět), ale taky o různé druhy šamanství, černou magii a podobně. Mnozí Balijci nezlomně věří, že jejich místní balian umí létat nebo se proměnit v kuře a že když dostanete rakovinu, stoprocentně vás někdo očaroval.
      Jedna moje známá je spoluvlastnicí masážního a kosmetického salonu na hlavní třídě v Ubudu. (Jména vynechávám, aby nepřišli o zákazníky.) Krátce poté, co salon loni otevřeli, se jim tam začaly ztrácet věci, víceméně drobnosti, a většina se později zase našla, jen na jiném místě, než původně byly. Balijci mají v takové situaci okamžitě jasno: jakmile se děje něco divného, volá se svatý muž, aby to okoukl a poradil co a jak. Mangku dorazil, prošel si salon, přikyvoval, bručel si pod vousy. Pak povídá: “Máte tady pěknou bandu rošťáků.” Cože? “Pobíhají vám tu duchové dětí. Támhle zrovna jednoho vidím. Kdysi se jim tu něco stalo a teď vás sem chodí zlobit.” Paráda, a co s nimi máme dělat? Nepotřebujeme, aby nám tu duchové strašili zákazníky. “Já jim nejdřív zkusím domluvit.” Mangku chvíli mluvil do prázdna starobalijštinou, pak poradil personálu, jaké obětiny připravovat, kam je dávat, co provést v domácí svatyni, jo a nezapomeňte tu semhle támhle nechat pár koláčků nebo nějaké cukroví, to oni mají rádi. Jestli si na závěr nechal udělat pedikúru nebo si dal masáž, jsem se nedozvěděl. V salonu se každopádně zařídili podle mudrcových rad a situace se zklidnila. Tu a tam se ještě nějaká drobnost sama od sebe přesunula do jiné místnosti, ale zdálo se, že žádný velký exorcismus nebude třeba. Jenže nakonec se to bez něj stejně neobešlo, mangku se musel vrátit a všelijakými zaříkadly a obřady důkladně celý salon proti duchům ochránit… Jednou totiž zavítala na masáž jakási postarší Australanka či Američanka (která samozřejmě o ničem z výše uvedeného neměla ponětí) a byla s procedurou tak spokojená, že se hned objednala na zítřek znovu a na další dva dny jakbysmet. Bohužel hned následující ráno volala, že nedorazí, protože nějak není ve svojí kůži, točí se jí hlava a bůhvíco na ni leze. Objevila se až třetí den, kdy se jí udělalo o něco líp, a honem se hrnula na masáž. Nemohla se prý dočkat, o masáži ve zdejším salonu se jí dokonce opakovaně zdálo – i když to byly trochu divné sny, protože v nich při masáži cítila, že se jí dotýkají čtyři páry drobných rukou…

4 komentářů

Nyepi

Minulý týden jsme slavili nový rok. Respektive, my jsme moc neslavili a Balijci slavili dost osobitě. Nový rok se tu nese v duchu rozjímání, přemítání, zpytování a podobných věcí. A pozor: povinně! Zavřou se obchody, zavřou se restaurace, zastaví se veškerá doprava, na celý den se zavře dokonce i letiště, život na Bali kompletně utichne. Jediný, kdo smí ven, jsou speciální hlídky, které dohlížejí na to, aby “zákaz vycházení” všichni poctivě dodržovali. A ticho je i v domácnostech. Televize nebo rádio nepřipadají v úvahu, většina Balijců se snaží vystříhat používání veškerých elektrických spotřebičů, večer se prakticky nikde nesvítí (i my jsme si museli zatáhnout závěsy, aby nebylo vidět, že nerozjímáme). Těžko odhadovat, nakolik doopravdy rozjímají Balijci, i když, jak je znám, berou tyhle věci většinou poměrně poctivě.
      O něco výživnější než Nový rok je balijský “Silvestr”. Ne že by se nějak zvlášť kalilo, ani se nedělá kravál ohňostrojem, ale aspoň se vynášejí duchové. Na závěr roku je třeba vymítit všechno negativní, co se od minule stačilo nastřádat, a navázat harmonický vztah s bohy a přírodou. Speciálními obřady se vyhánějí zlé síly z domácností (a vyhnaní zlí duchové následující den, tj. na Nový rok, obcházejí po ulicích, což je další důvod, proč je lepší nevystrkovat nos) a symbolicky se vynášejí obří papírové sochy “ogoh-ogoh”, které se následně upalují. (Respektive podle tradice by se podobizny zlých duchů měly vynést ze vsi a upálit, ale v dnešní době už vesnice spíš navzájem soutěží, čí ogoh-ogoh bude promakanější – v noci jim svítí oči a podobně -, takže je jim pak líto svoje výtvory spálit a často je vystavují u silnice ještě několik týdnů po Novém roku.)

800true dots bottomright 533false false 800http://www.nickchanger.com/wp-content/plugins/thethe-image-slider/style/skins/frame-black
  • 5000 fade false 30 bottom 30
    Slide1
  • 5000 fade false 30 bottom 30
    Slide2
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide3
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide4
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide5
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide6
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide7
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide8
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide9
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide10
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide11
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide12
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide13
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide14
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide15
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide16
1 komentář

Banda belanda

Z Ambonu je to na Bandy akorát tak daleko, aby se člověk mohl pár hodin kochat výhledem na moře, zcela nerušeným sebemenším náznakem pevniny. Kdo si nekoupí lístek do kajuty, pravděpodobně stráví celou cestu na ochozu některé z palub, což za dobrého počasí a v bezvětří, kdy nehybná mořská hladina ze všeho nejvíc připomíná povrch nějaké tmavé marmelády, není nijak nepříjemný zážitek. Idylu narušují jen igelitové pytlíky a láhve či plechovky od coly, které v nechutných počtech létají z lodi do moře (nevím, jestli je za tím nevědomost, nebo lenost, ale někdy mám sto chutí zpohlavkovat všechny Indonésany na jednu hromadu). Když máte štěstí, může vám cestu zpestřit i posádka nahánějící černé pasažéry… Tidar jezdí zhruba jednou za čtrnáct dní, z Ambonu na Bandy, kde vyklopí zboží a turisty, pokračuje na Papuu do přístavu Fak Fak, zhruba po pěti dnech je znovu na Bandách, odveze turisty zpátky do Ambonu a pokračuje do Surabaji, odkud se vrátí zhruba po deseti dnech. Všechno je “zhruba”, protože když jsou vlny, jede to pomaleji…
      V dnešní době jsou Bandy jen skupinkou ospalých ostrovních vesniček obydlených samými pravověrnými muslimy. Žili tu i křesťané, ale v době ambonské občanské války jich tu pár povraždili a zbytek utekl. Muži většinou rybaří, ženské tlachají na zápraží a ve volném čase uklízejí a vaří. Bohužel vaří prakticky jen čtyři jídla pořád dokola: tuňáka s rýží, jinou rybu s rýží, tuňáka se žlutou rýží a jinou rybu se žlutou rýží. Neřekli byste, jak rychle se to omrzí. Už po týdnu jsem si ze zoufalství dával i smažený lilek, který má na jídelníčku jediná místní lepší restaurace… Díky mým přátelům Petře a Lubomírovi, kteří tu byli už potřetí, jsme měli hned a bez námahy celou řadu známých, což nám nejen usnadnilo pronikání do života zdejší komunity, ale přineslo to s sebou i další bonusy, jako pravidelné odpolední pozvání na skořicový čaj nebo účast na místním svatebním obřadu (těžká nuda, obzvlášť pro svatebčany – v tom se nijak nelišil od svatebních obřadů jinde po světě). Místní jsou obecně velice vstřícní a přátelští, kdykoli připravení dát se s cizincem do řeči. Například učitel angličtiny nás už po několika větách nadšeně zval na exkurzi do hodiny – z angličtiny toho sice moc nepředvedl, ale zato se celá třída malých Banďanů naučila říkat “Dobrý den”… Na Neiře, kde jsme strávili většinu času, vede jediná silnice z jednoho konce na druhý, a protože každý, kdo má k dispozici motorku, ji na těch třech až čtyřech kilometrech musí aspoň jednou denně provětrat, potkali jsme za ten měsíc zřejmě všechny obyvatele ostrova, kteří se udrželi na sedadle, a minimálně polovina z nich nás ke konci zdravila jako staré známé.
      Bandské ostrovy jsou vlastně podmořské sopečné pohoří, jehož vrcholky vyčuhují až nad hladinu. I to z Band (přes trochu komplikovanější dostupnost) činí turistické lákadlo. Kromě nasávání historie ve více či méně zachovalých holandských pevnostech a koloniálních usedlostech, procházek malebnými vesničkami nebo muškátovými háji a lenošení na liduprázdných plážích méně frekventovaných ostrovů táhne lidi do tohohle zastrčeného kouta světa především šnorchlování. Na vrcholcích podmořského pohoří – na té části, která nakouká nad hladinu, pochopitelně -, se v nevelké hloubce, v křišťálově čisté vodě, nacházejí bohaté porosty pestrobarevných a pestrotvarých korálů, mezi nimiž lze kromě klasických hejn přerostlých akvarijních ryb bez velké námahy zahlédnout i malé rejnoky, murény, želvy nebo žraloky. (A ano, děti, mají tu i Nema.) Za nejvypečenější lokalitu bych jednoznačně označil koráloviště u Velké Bandy (Banda Besar), kde svah hory zhruba padesát metrů od břehu strmě klesá až do třísetmetrové hloubky. Když visíte nad místem, kde se svah pod téměř devadesátistupňovým úhlem láme do neznáma, nejenže pod sebou vidíte kolmou korálovou stěnu obletovanou doslova stovkami ryb a můžete se kochat všemi představitelnými odstíny modré od téměř bílé u hladiny až po inkoustově černou tam kdesi při úpatí, ale navíc, jakmile přeplavete přes okraj a ztratíte “pevnou půdu pod nohama”, máte najednou pocit, který se (v mých představách) asi nejvíc blíží pocitu parašutisty – visíte volně v prostoru několik set metrů nad “zemí”. A když ne kvůli žluté rýži s tuňákem, tak kvůli tomuhle za to ten výlet rozhodně stál!

800true dots bottomright 533false false 800http://www.nickchanger.com/wp-content/plugins/thethe-image-slider/style/skins/frame-black
  • 5000 fade false 30 bottom 30
    Slide16
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide27
    ...zrestaurovaná pevnost Belgica střeží hlavní přístav stejně jako v minulosti...
  • 5000 fade false 30 bottom 30
    Slide40
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide47
    ...nějakou tu pevnost najdete prakticky na každém z ostrovů...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide48
    ...na většině je ale znát, že mají dny největší slávy dávno za sebou...
  • 5000 fade true 30 bottom 60
    Slide55
    ...děla přesto zůstávají v pohotovosti...
  • 5000 fade false 30 bottom 30
    Slide44
  • 5000 fade false 30 bottom 30
    Slide50
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide43
    ...starý holandský hotel...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide35
    ...guesthouse Delfika v někdejší koloniální usedlosti...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide34
    ...po vyhnání Holanďanů mnozí místní "podědili" ucházející nábytek...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide17
    ...ti, kteří "nepodědili" nic, se snaží aspoň zvenčí dělat dobrý dojem... uvnitř bývá dost pusto a prázdno...
  • 5000 fade false 30 bottom 50
    Slide29
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide38
    ...touhle ulicí se prý před pár lety procházel i Mick Jagger - všichni tu na něj vzpomínají...
  • 5000 fade false 30 bottom 30
    Slide2
  • 5000 fade true 30 bottom 30
    Slide32
    ...tady na sobě budou muset ještě trochu zapracovat...
  • 5000 fade true 30 bottom 30
    Slide37
    ...přežívající vzpomínka na někdejší křesťanskou populaci...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide25
    ...mešity se musejí blýskat, i kdyby na chleba (rejži) nebylo...
  • 5000 fade false 30 bottom 30
    Slide13
  • 5000 fade false 30 bottom 30
    Slide10
  • 5000 fade true 30 bottom 60
    Slide14
    ...a tady ho máme - muškátovník... jak vidno, oříšek to není ani omylem...
  • 5000 fade true 30 bottom 60
    Slide15
    ...když dozraje, dá to vědět tím, že praskne...
  • 5000 fade false 30 bottom 30
    Slide6
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide4
    ...muškátový květ taky není květ, ale červený potah "oříšku"...
  • 5000 fade true 60 bottom 50
    Slide19
    ...syrová dužina je nepoživatelná, nejdřív se musí vylouhovat ve vápnu, pak se z ní teprve můžou dělat sladkosti, marmeláda nebo různé omáčky...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide5
    ...meziostrovní doprava jezdí denně, ale většinou jen ráno a když nejsou vlny...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide7
    ...střední námořní škola...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide39
    ...na každého, kdo nakopal Holanďanům prdel, se tu vřele vzpomíná...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide1
    ...a každý pamětihodný dům si zaslouží aspoň maličké muzeum...
  • 5000 fade true 60 bottom 50
    Slide54
    ...protože jsou Bandy tak z ruky, posílali sem Holanďani do vyhnanství nejen problémové Holanďany, ale i problémové Indonésany...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide53
    ...šest let tu strávil i odbojář Mohammad Hatta, později indonéský viceprezident...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide52
    ...aby se nenudil, zařídil si doma školu...
  • 5000 fade false 30 bottom 30
    Slide49
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide45
    ...tady si někdo zapomněl odnést bustu krále Viléma III....
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide51
    ...ne všichni holandští plantážníci se svých sídel vzdali bez boje...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide9
    ...nedělní piknik na pláži - copak asi bude dobrého?
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide8
    ...ryby a žlutá rýže, no to jste nám udělali radost (k tomu salát z květů papáji a vařený maniok alias kasava)...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide21
    ...pláž na ostrově Ai...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide30
    ...a tahle je na Velké Bandě...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide20
    ...jediný, na koho na plážích narazíte...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide23
    ...a ještě jedno zvířátko...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide41
    ...ledňáčci tu posedávají, kam se podíváte...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide12
    ...fotbalové hřiště na čínském hřbitově...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide11
    ...na hrobech Holanďanů se zase výborně daří zelenině...
  • 5000 fade false 30 bottom 50
    Slide18
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide26
    ...holt kdo umí...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide28
    ...když potřebujete na moře na víc dní, prostě si tam odvlečete celý dům...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide31
    ...sušení ryb na horší časy...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide36
    ...tradiční loď kora-kora...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide33
    ...žraloček v přístavu... ňuňu...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide22
    ...tradiční kroje jsou prý drahé, tak se žení v západním...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide24
    ...letiště (toho času nefunkční), jehož ranvej se táhne doslova přes celou šířku ostrova...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide42
    ...takhle se čerpá benzin do benzinky...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide3
    ...a na tomhle se hobluje ledová tříšť na zmrzlinu...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide46
    ...dalším endemitem je strom kenari - ovoce nepoživatelné, ale z jadýrek se dělají výborné cukrovinky...
Přidat komentář

Souvislosti

Bandské ostrovy. Na mapě světa byste je hledali marně. Na mapě Indonésie je to takové termití hovínko v oblasti jižních Moluk. Na mapě Moluk špetka rozsypaného kmínu. Ústřední ostrov (Banda)Neira, kde se nachází přístav, letiště, administrativní centrum a většina ubytovacích kapacit, přejdete z jednoho konce na druhý zhruba za hodinu.
      Přesto šlo svého času o jedno z nejbohatších míst na světě. Kdybyste místním přinesli strom, který plodí zlato, nejspíš by nad ním ohrnuli nos. Měli něco mnohem lepšího. Nevyzpytatelné cesty evoluce daly na Bandách (jen tady a nikde jinde) vzniknout muškátu (a vyřádily se vůbec na celých Molukách, endemických druhů rostlin i zvířat jsou tu celé kopy – abychom zůstali u koření, tak třeba úplně obyčejný hřebíček původně rostl jen na nedalekých ostrůvcích Ternate, Tidore a Bacan). Z pojmu „globální monopol“ by dávní domorodci asi moc moudří nebyli, ale to jim ani v nejmenším nebránilo ždímat po staletí celý svět. Stěží si v dnešní době představíme, jak strastiplnou cestu musel takový hřebíček ve starověku urazit, jak dlouho trvalo, než se z Ternate dostal na tržiště v Římě, a kolik kupčíků se na něm přiživilo. Za muškátový květ a muškátový oříšek se už na Bandách platilo hodně a byly doby, kdy jejich cena cestou do Evropy vzrostla až 60 000krát! Zážitková gastronomie nebyla ani ve starověku žádný laciný špás. Trvalo to sice pěknou řádku staletí, ale Evropany nakonec přestalo bavit platit zlatem za trochu svařáku, a protože jim Arabové i Číňané, kteří na Molukách čile obchodovali, odmítali o poloze souostroví prozradit víc, než že je to „někde za Indií“, Evropané se rozhodli objevit ho sami. A tak začal novověk.
      A s novověkem Banďanům skončily zlaté časy. Když se sem Evropané konečně doštrachali (cestou kolem Afriky a přes Indický oceán často zemřelo až 70 procent posádky) a viděli, jak skvostné látky a šperky sem Číňané a Arabové vozí, styděli se ty svoje ušmudlané štůčky a trapná cinkrlátka vůbec vytáhnout – místo nich vytáhli zbraně, a když si krvavě podmanili místní populaci, začali se o ostrovy přetahovat mezi sebou. Nejdřív Portugalci se Španěly, které pak vystrnadili Holanďané a udržovali si nadvládu za cenu neustálých potyček s Angličany. (Anglie se svého posledního, prakticky bezvýznamného ostrůvku v bandském souostroví vzdala výměnou za jeden stejně bezvýznamný ostrov v Severní Americe – Manhattan.) Holanďané se s nikým nemazlili, a když se jim Banďané odmítali podvolit, jednoduše celou populaci vyvraždili a na svoje muškátové plantáže přivezli zotročené obyvatele jiných ostrovů, jejichž potomci tu žijí dodnes. Mazaným Angličanům se mezitím povedlo odvézt z Band sazenice a najít ve svých četných koloniích podmínky, ve kterých se jim dařilo – tím pádem byl s monopolem šmytec a Bandy postupně ztratily veškerý význam (dokonce i strategický, za druhé světové války je nechali bez povšimnutí i Japonci). V dnešní době už jsou to obyčejné ospalé ostrůvky, relativně stranou turistického ruchu, jejichž zašlou slávu připomínají jen portugalské a holandské pevnosti, zachovalá koloniální sídla a muškátová marmeláda, kterou tu dostanete každý den k snídani.

4 komentářů

Přes Ambon na Bandy

Přesun do Ambonu vnitrostátními indonéskými aerolinkami proběhl v klidu a bezpečně, i když mě v úvodu dost znervóznilo, kolik lidí se před vstupem do letadla vystresovaně modlí, i to, že každý cestující dostal brožurku s modlitbami všech šesti hlavních indonéských náboženství ve čtyřech jazycích. „Dopřej nám dobrého počasí a pilotovi pevnou ruku na kniplu, ať se trefí na ranvej.“ (Jeden můj známý, který tyhle věci sleduje, tvrdí, že téměř nemine týden, aby někde v Indonésii nesjelo letadlo z ranveje.) Dvakrát jsme přesedali a na trase z Makasaru do Ambonu jsem poprvé v životě letěl hornoplošníkem – hned mě to nadchlo, protože sedíte v klidu pod křídlem a nic vám nepřekáží ve výhledu. Příjemně překvapila kvalita letišť. Takový Makasar, o kterém většina z vás nejspíš nikdy neslyšela a při pohledu na mapu byste si nejspíš představili pruh udusané hlíny a z okolní džungle vykukující hlavy lidojedů, bez problémů strčí do kapsy mnohá „moderní“ letiště v Evropě.
      Ambon a vůbec celé Moluky patří k místům, které se do žádosti o vízum v žádném případě neuvádějí. A není to kvůli lidojedům – v dnešní době už veškeré obyvatelstvo přešlo na přijatelnější rybí dietu. Do Ambonu se v roce 1999 promítlo celosvětově narůstající napětí mezi dvěma náboženstvími, která vyznávají téhož boha a obě tím jediným správným způsobem. Křesťané s muslimy se tu do sebe pustili hlava nehlava a dodneška se nedopočítali obětí. (Mluví se o tisících až desetitisících.) Očití svědkové přirovnávají Ambon roku 2001 k Bejrútu 80. let. V roce 2002 se situace uklidnila a můžu konstatovat, že dneska už je Ambon městem nových fasád, které téměř beze zbytku zakrývají staré šrámy. Na rekonstrukci mešit a kostelů se rozhodně nešetřilo a v roce 2009 se Ambon dokonce stal jedním z míst světového míru… Protože jde o indonéskou periférii, všechno je samozřejmě dražší a je třeba počítat s tím, že při návštěvě internetové kavárny můžete najít všechny počítače vypnuté, protože právě mají „error nasional“. Na druhou stranu místní trhy a stravovací zařízení nabízejí plody a pokrmy dosud nepoznané (rybí polévka s klihem a gigabanány!).
      Po třech dnech čekání v přístavu jsme se úspěšně nalodili na linkovou loď Tidar (podobnou té, se kterou jsem kdysi jel z Floresu na Bali, ale o něco pohodlnější) a absolvovali sedmihodinovou plavbu na Bandy, kterou nám zpestřovala hejna létajících ryb…

800true dots bottomright 533false false 800http://www.nickchanger.com/wp-content/plugins/thethe-image-slider/style/skins/frame-black
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide1
    ...mírový gong v centru Ambonu...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide2
    ...hrdina protiholandského odboje Pattimura...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide3
    ...cyklorykši (becak) se při shánění zákazníků nepřetrhnou...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide4
    ...ale když šlápnou do pedálů, udrží chvíli tempo i s místní emhádé...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide5
    ...křesťani se letos s vánoční výzdobou moc nevytáhli...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide6
    ...pisang raja - tři banány srostlé v jednom!
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide7
    ...tradiční molucká papeda - nic nezasytí tak jako pořádná mísa klihu...
  • 5000 fade true 30 bottom 80
    Slide8
    ...to už v přístavu čeká Tidar, s mešitou a vůbec se vším, co k pořádné lodi patří...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide9
    ...sedm hodin na ochozech, na zdravém mořském vzduchu...
Přidat komentář

Bali, 30. léta

Není divu, že se sem ve 20. a 30. letech houfně stahovali západní malíři a moc se jim odsud nechtělo, když jim tu múzy couraly všude po ulicích. Ve 30. letech bych si asi i já přivstal a vyrazil ráno na trh. Bohužel se balijská tržiště od těch dob přinejmenším v jednom směru výrazně proměnila – ta móda už není, co bývala! Biblický had televize a globalizace tu napáchal nenapravitelné škody. Přesto lze ještě v dnes v zapadlejších vesničkách mimo turistické oblasti poměrně běžně spatřit děvčata koupající se beze studu v řece u cesty a sedmdesátileté babky, které těm novotám prostě nepřišly na chuť, jak si jdou, stejně jako zamlada, nahoře bez na nákup.

2 komentářů

Na skok v Malajsii

Skok byl sice třítýdenní, ale obešel se bez událostí valnějšího významu, šlo jen o zařízení nových víz, nerušené přečkání několika protežovaných dnů křesťanského kalendáře a doplnění deficitu indické kuchyně. Období dešťů letos nezůstává svému jménu nic dlužno, takže se toho stejně nedalo moc podnikat. Aspoň pár fotek z Cameron Highlands a pak už zpět do Indonésie.

800true dots bottomright 533false false 800http://www.nickchanger.com/wp-content/plugins/thethe-image-slider/style/skins/frame-black
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide1
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide2
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide3
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide4
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide5
  • 5000 fade true 30 bottom 60
    Slide6
    ...bizarní pralesní listová nákaza...
  • 5000 fade true 30 bottom 30
    Slide7
    ...šnek s průsvitnou ulitou...
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide8
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide9
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide10
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide11
  • 5000 fade true 30 bottom 30
    Slide12
    ...hydroponické pěstování jahod...
  • 5000 fade true 30 bottom 60
    Slide13
    ...a salátu...
  • 5000 fade true 60 bottom 50
    Slide14
    ...kilo rajčat normálně na trhu vyjde na RM1,50, ale když zaplatíte RM5,00, můžete si rajčata vlastnoručně natrhat! (Tom Sawyer natírá plot?)
1 komentář

Strašáci

(ne že by si z nich ptáci něco dělali…)

800true dots bottomright 533false false 800http://www.nickchanger.com/wp-content/plugins/thethe-image-slider/style/skins/frame-black
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide1
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide2
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide3
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide4
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide5
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide6
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide7
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide8

Přidat komentář

Hati2

Oficiální omezení silničního provozu je na Bali převážně dvojího druhu: buďto “Ada upacara agama” (koná se tu náboženská ceremónie), nebo “Ada proyek” (všechno ostatní, obyčejně doprovázeno rozkopanou vozovkou nebo hromadami písku přes půl jízdního pruhu). Obě varování zpravidla uvozuje nápis “Hati-hati” (případně, pokud si chce autor výstražné cedule trochu lingvisticky zašpásovat, anebo šetří barvou, “Hati2″), což nás přivádí k tématu dnešního dne…
      Indonéština není nijak zvlášť sofistikovaný jazyk, a když už se mezi prosté skládaní slov do vět vetře nějaký ten prvek gramatiky, obvykle slouží aspoň dvěma nebo třem různým účelům, aby se náležité zužitkoval. Opakování téhož slova tudíž může v indonéštině znamenat:
      1) množné číslo. Indonéský plurál je, řekněme si to tady otevřeně, velice primitivní a nepraktický. Když je něco jednou, řekne se to jednou, když je něco víc než jednou, řekne se to dvakrát. Pakliže “dítě” je anak, “děti” jsou anak-anak. Pakliže “auto” je mobil, “auta” jsou mobil-mobil. U krátkých slov se to ještě snese, ale vezměte si, že mluvíte třeba o “překladatelích”, terjemahkan-terjemahkan nebo o “loukách”, rerumputan-rerumputan, případně si představte klasika indonésky pravit: “To máte tvárnice, překlady, krovy, latě, tašky, hřebíky, vruty, šrouby, dráty, dvojlinky, trojlinky, okapy…”
      2) zesílení významu. Pokud se zdá, že “velký”, tedy besar, by byl pořád ještě moc malý, pak je prostě besar-besar. Podle obdobného vzorce pagi znamená “ráno” a pagi-pagi “fakt hodně brzo ráno” (cokoli před devátou). Do téhle kategorie by se nejspíš dalo zařadit i sloveso jalan, “jít”, a jeho rozvinutá forma jalan-jalan, “jít na procházku” (tedy jít čistě proto, abyste šli).
      3) něco úplně jiného. Ano, prostým zopakováním může slovo získat úplně nový význam, který často vůbec nijak nesouvisí s významem původním. Například cumi je “oliheň”, zatímco cumi-cumi je “zrádce”. Nebo předložka oleh vyjadřující trpný rod se zopakováním mění v “suvenýr”, oleh-oleh. V některých případech lze přece jen určitý logický rozvoj vysledovat, jako třeba u slov kira, “hádat”, a kira-kira, “přibližně”.
      4) nic. Někdy zkrátka slovo stojící osamoceně neznamená vůbec nic a význam má jen ve zdvojené podobě. Často jde o názvy různého hmyzu (kupu-kupu = motýl, bari-bari = octomilka, laba-laba = pavouk [já vím, je to členovec], nyit-nyit = neuvěřitelně otravný maličký druh komára), ale i dalších zvířat (biri-biri = ovce, kura-kura = želva). Jindy nutné zdvojení naznačuje, že daná věc nemůže existovat v jiném než velkém množství (curu-curu = průjem) nebo že nemůže mít jiný než zesílený význam (hati-hati = dávat si pozor).

2 komentářů

Pupek pana domácího

O našem panu domácím už tu řeč byla. Nemůže si nás vynachválit. Sice jsme se mu nakvartýrovali do teritoria, do kterého mu lidi skoro rok nelezli, a trochu jsme ho omezili v pohybu (ačkoli okno v kuchyni necháváme permanentně otevřené, aby mohl volně brouzdat dovnitř a ven), ale na druhou stranu se mu staráme o trvalý přísun kalorií. Protože sídlíme na samém okraji říční džungle, stahuje se nám večer na rozsvícená okna všemožná hmyzí havěť, od komárů a nejrůznějších můr přes světlušky, u jejichž zadku byste si v noci pomalu mohli číst, až po masivní pěticentimetrové roháče. Bohatě prostřená tabule. Máme díky tomu možnost sledovat, jak pan domácí mrštně loví a jak mu utěšeně roste pupek.

800false dots bottomright 533false false 800http://www.nickchanger.com/wp-content/plugins/thethe-image-slider/style/skins/frame-black
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide1

Přidat komentář