Historky ze záhrobí

Když už byla řeč o vynášení duchů, tak o tom nadpřirozenu ještě něco přidám, protože dobrých duchařských historek není nikdy dost. Navíc na Bali jsou tyhle věci vážně součástí každodenního života, a nejde jen o duchy (kteří se bůhvíproč shromažďují třeba na mostech, takže řada Balijců před vjezdem na most zatroubí, aby jim duchové udělali místo – nebo snad aby některého náhodou nepřejeli, protože duchové nebývají moc dobře vidět), ale taky o různé druhy šamanství, černou magii a podobně. Mnozí Balijci nezlomně věří, že jejich místní balian umí létat nebo se proměnit v kuře a že když dostanete rakovinu, stoprocentně vás někdo očaroval.
      Jedna moje známá je spoluvlastnicí masážního a kosmetického salonu na hlavní třídě v Ubudu. (Jména vynechávám, aby nepřišli o zákazníky.) Krátce poté, co salon loni otevřeli, se jim tam začaly ztrácet věci, víceméně drobnosti, a většina se později zase našla, jen na jiném místě, než původně byly. Balijci mají v takové situaci okamžitě jasno: jakmile se děje něco divného, volá se svatý muž, aby to okoukl a poradil co a jak. Mangku dorazil, prošel si salon, přikyvoval, bručel si pod vousy. Pak povídá: “Máte tady pěknou bandu rošťáků.” Cože? “Pobíhají vám tu duchové dětí. Támhle zrovna jednoho vidím. Kdysi se jim tu něco stalo a teď vás sem chodí zlobit.” Paráda, a co s nimi máme dělat? Nepotřebujeme, aby nám tu duchové strašili zákazníky. “Já jim nejdřív zkusím domluvit.” Mangku chvíli mluvil do prázdna starobalijštinou, pak poradil personálu, jaké obětiny připravovat, kam je dávat, co provést v domácí svatyni, jo a nezapomeňte tu semhle támhle nechat pár koláčků nebo nějaké cukroví, to oni mají rádi. Jestli si na závěr nechal udělat pedikúru nebo si dal masáž, jsem se nedozvěděl. V salonu se každopádně zařídili podle mudrcových rad a situace se zklidnila. Tu a tam se ještě nějaká drobnost sama od sebe přesunula do jiné místnosti, ale zdálo se, že žádný velký exorcismus nebude třeba. Jenže nakonec se to bez něj stejně neobešlo, mangku se musel vrátit a všelijakými zaříkadly a obřady důkladně celý salon proti duchům ochránit… Jednou totiž zavítala na masáž jakási postarší Australanka či Američanka (která samozřejmě o ničem z výše uvedeného neměla ponětí) a byla s procedurou tak spokojená, že se hned objednala na zítřek znovu a na další dva dny jakbysmet. Bohužel hned následující ráno volala, že nedorazí, protože nějak není ve svojí kůži, točí se jí hlava a bůhvíco na ni leze. Objevila se až třetí den, kdy se jí udělalo o něco líp, a honem se hrnula na masáž. Nemohla se prý dočkat, o masáži ve zdejším salonu se jí dokonce opakovaně zdálo – i když to byly trochu divné sny, protože v nich při masáži cítila, že se jí dotýkají čtyři páry drobných rukou…

4 reakcí na Historky ze záhrobí

  1. Radka napsal:

    …to musí být úžasně zajímavé místo :)… tady jsou asi duchové taky, jen v místních podmínkách nejsou lidi nastavení na to, aby je vnímali (nějak na takový věci asi nemáme čas :)…

  2. coty napsal:

    ja nevim, ta historka s motorkou mi prisla lepsi:-)

  3. nickchanger napsal:

    R: tak radši nezapomínej troubit před mostama… sichr je sichr…
    C: možná bys mluvil jinak, kdybys tam byl na masáži:)

  4. Bíbr napsal:

    Jestlipak spíš nemají nějakou “šikovnou” uklízečku :) Viz http://www.zivotnabali.cz/prakticke-informace/na-bali-se-krade/

Zanechat komentář

Klid, email se nikomu do rukou nedostane... Všechna pole s * je nutno vyplnit.

*