V zajetí pověr

Aneb: Pár slov o novopečených vietnamských matkách

Když už máme to štěstí, že se někteří z nás stali ve Vietnamu otcem, pojďme toho využít a podívat se na tuto problematiku trochu podrobněji, neřku-li okem fundovaného odborníka. Je totiž k neuvěření – vzhledem k tomu, jak je přivádění potomstva na svět samo o sobě náročnou, skoro až zdraví nebezpečnou činností –, kolika věcmi to některé národy matkám ještě ztěžují.
      Vezměme to od samého počátku, od bodu nula, od porodu. V dnešní době už i ve Vietnamu probíhá většina porodů v nemocnicích, pod dohledem lékařů vybavených všemi moderními přístroji a nástroji (a odpadají tím pádem staré zvyky, kdy například žena bezprostředně po porodu musela skákat přes oheň). Ve srovnání s našimi končinami jsou tu na první pohled patrné dva rozdíly: zaprvé, matka po porodu neinkasuje peníze ve formě porodného, ale naopak platí nemocnici za provedený zákrok (pouze pokud je pojištěná, což tu není zacela samozřejmé, jí pojišťovna část peněz vrátí). Druhým rozdílem je kvalita nemocničních zařízení, odvislá jednak od toho, že Vietnamců je jako much, takže nemocnice nemají dostatečné kapacity, a druhak od toho, že si značné množství lidí neplatí pojištění a následně logicky usilují o to, aby je pobyt v nemocnici vyšel co nejlevněji. V běžné nemocnici proto může dojít i k situaci, že se čerstvá matka dostane po porodu na šestilůžkový pokoj, který sdílí s jedenácti (!) dalšími matkami a stejným počtem novorozenců (hbitější počtáři už vědí, že tu na každé lůžko připadnou dvě ženy a dva novorozenci). Nemluvě o tom, že u každé matky je neustále někdo z příbuzenstva (spí obyčejně na vlastním lehátku přímo v pokoji nebo na chodbě), aby o ni pečoval, obstarával jí jídlo a pití, případně naháněl někde po nemocnici sestry či lékaře, pokud by se matce nebo novorozeněti přitížilo. (Náš systém, kdy se o pacienty v nemocnicích nestarají příbuzní, ale sestry k tomu vyškolené, připadá většině Vietnamců necitelný.)
      Není žádný div, že v takových podmínkách nemocniční sestry ničemu novorodičky neučí a nijak je na jejich novou zodpovědnou roli nepřipravují. Byly by tím koneckonců samy proti sobě. Například novorozeňata v nemocnici pravideně koupou, ale matkám neukážou, jak to správně dělat – matky se pak po příchodu domů bojí děti koupat samy a zcela běžně si na to přinejmenším první týden někoho najímají. Koho? Pochopitelně nemocniční sestry, které je to v porodnici nenaučily, a mají tak postaráno o příjemný přivýdělek.
      Ale už k těm pověrám. Je třeba předeslat, že Vietnam, který je odjakživa pod silným kulturním vlivem Číny, téměř bezvýhradně přejal i čínskou medicínu a vše, co s ní souvisí. Zároveň uveďme, že podle autora této drobné kulturní sondy, je čínská medicína – byť nepopiratelně obsahuje jisté malé procento užitečných poznatků – ve své podstatě tmářství založené na podobných přesvědčeních, jako že konzumace varlat bílého nosorožce zvyšuje mužskou potenci.
      Jedním z prvních úkolů, který po porodu čeká příbuzenstvo, je vyzvednutí placenty a pupeční šňůry (které jim nemocnice automaticky připraví) a jejich zakopání někde u domu. Jde o takové symbolické vytvoření pouta mezi tělem a rodnou zemí (aby tělo vědělo, kde je doma, že).
      Jsou-li na místě obavy ze zlých duchů (a ty jsou na místě téměř vždy), je nejlépe pověsit na dveře kaktus a dát novorozeněti pod matraci nůž. Nebo aspoň nůžky. (Na Bali se dokonce dává nůž hned pod polštář, ale tam jsou samozřejmě zlí duchové úplně jiného kalibru.) Snad ani není třeba zmiňovat, že dětská postýlka musí být v domě umístěná v souladu se zásadami feng-šuej.
      Žena je po porodu tři měsíce nečistá, nabitá negativní energií a nosí smůlu (zejména mužům!). První měsíc je zavřená v jednom pokoji, který nesmí opustit a kam za ní, kromě příbuzných, vstupují jen ti nejodvážnější, následující dva měsíce už sice z pokoje smí, ale rozhodně nesmí nikoho navštěvovat a raději se ani nikoho dotýkat. Po uplynutí tří měsíců a deseti dnů se negativní energie může zbavit tím, že něco prodá (a přenese svoji negativní energii na chudáka nic netušícího kupce) nebo se vykoupe v lázni se zázvorem.
      První měsíc se žena nesmí koupat, česat ani si čistit zuby (jen si vyplachovat pusu slanou vodou), protože by to mohlo mít neblahý vliv na její zdraví. Naopak zdraví velmi prospívá, když se pokoj, v němž je novorodička zavřená, vykuřuje všelijakými bylinnými směsmi a příliš často se nevětrá. Žena nesmí číst ani se dívat na televizi, aby si chránila oči, poslouchat hudbu, aby si chránila uši, a hlasitě mluvit, aby v budoucnu nekoktala. Po prvním měsíci, kdy se žena konečně smí vykoupat, učesat a vyjít z domu, se nadále musí mít na pozoru zejména před jedním nebezpečným přírodním živlem, a tím je vítr. Čerstvé matky v tomto období chodí zahalené od hlavy k patě, nezřídka s vatou v uších, protože žena, kterou by v tomto choulostivém čase ofouklo, by nesla následky do konce života. (Má-li žena v pozdějším věku revma, přičítá se to nejčastěji tomu, že se po porodu nedostatečně oblékala – nebo se poránu v rozespalosti neprozřetelně učesala.) Bere-li s sebou z domu i dítě, měla by v ruce držet jídelní hůlku, aby jí odehnala zlé duchy, a udělat dítěti tečku uhlem na čele, aby bylo ošklivé a duchové ho nepoznali.
      Pokud jde o jídelníček, vše se podřizuje maximalizaci produkce mléka. A místní tisíciletá praxe praví, že laktaci nejvíce prospívá, když matka pravidelně jí… a teď pozor… vepřové koleno s mladou papájou. Nesete-li tedy novopečené matce nějaký dárek, největší radost jí uděláte kusem vepřového.
      A stručně pár dalších pověr:
– Když se vám dítě narodí za úplňku, bude tři měsíce plakat.
– Když vaše první dítě spí rádo na břiše, brzy se dočkáte dalšího potomka.
– Čím víc kokosového mléka v těhotenství vypijete, tím bude mít vaše dítě světlejší pleť.
– Čím víc kalamárů v těhotenství sníte, tím bude mít vaše dítě tmavší pleť.
– Čím víc husích vajec v těhotenství sníte, tím bude vaše dítě inteligentnější.

3 komentářů

Není teta jako teta

Když jsem na svém pamětihodném vystoupení v táborské knihovně před dech tajícím publikem erudovaně analyzoval překladatelské strasti související s tím, že angličtina nerozlišuje druhou osobu jednotného a množného čísla (tudíž ani tykání a vykání)*, zatímco my ji vždy rozlišit musíme, neměl jsem ani zdání o tom, s jakými zapeklitostmi se při překládání, a vůbec při oslovování, potýkají Vietnamci.
      Ve většině asijských společností hrají rodina a rodinné, popř. klanové vztahy mnohem větší roli než ve společnostech západních a tyto vztahy se obyčejně podřizují pevně daným hierarchiím. Zatímco angličtina si při veškeré komunikaci vystačí s you a čeština s rozlišením tykání a vykání, asijské jazyky mívají k dispozici mnohem širší rejstříky zájmen a zdvořilostních rovin. Například indonéština rozlišuje dvě různá “my” podle toho, jestli adresovaná osoba do množiny “my” patří, nebo nepatří (“kita” = my včetně tebe, “kami” = my bez tebe). V balijštině se výrazy použité při konverzaci do velké míry řídí tím, ke které ze tří kast hovořící náležejí. A Vietnamec bere při volbě zájmena často v úvahu věk, vzájemné postavení v rodině, v práci nebo vůbec ve společnosti. V běžné konverzaci přitom zřídka používá zájmeno “já” a většinou se o sobě vyjadřuje ve třetí osobě, přičemž vhodné zájmeno vybírá podle svého vztahu k tomu, s kým hovoří (při komunikaci s číšníkem použije jiné “já” /resp. “on”/ než při komunikaci se šéfem v práci nebo s vlastním dědečkem).
      Tohle neustálé povědomí o vzájemném vztahu s každým, koho potkáte, se samozřejmě promítá i do mnohem zásadnějších oblastí života, než je nudná gramatika, například do oblíbeného společenského aktu ťukání sklenkami s alkoholem: ten, kdo ve vzájemném vztahu stojí níž, by si měl v rámci dobrých mravů dávat pozor, aby se při ťuknutí okraj jeho sklenky nenacházel nad okrajem sklenky výše postavého. Při omylu hrozí nepříjemné faux pas. Pro ilustraci, jak složité kalkulace takovému nevinnému ťuknutí někdy předcházejí, si představme, že si chci připít tuhle s Thuongem. Jsem o dva roky starší, takže už sebejistě mířím sklenkou nahoru. Ale pozor! Nesmím zapomenout, že Thuongův tchán je starším bratrem otce mojí přítelkyně, což (jak je vám jistě na první pohled jasné) jednoznačně znamená, že moje sklenka nutně a nevyhnutelně musí mířit dolů. (Naprosto jiná situace by byla, kdyby Thuongův bratr byl zetěm syna mladšího prastrýce mojí přítelkyně. A to nejsou nijak přehnané vykonstruované příklady, to je ze života.)
      Čímž se dostáváme k dalšímu zajímavému jazykovému rozdílu souvisejícímu s významem rodiny. Angličtina je při pojmenovávání příbuzenstva neuvěřitelně chudá, ani pro tak blízké osoby, jako jsou dědeček, vnuk, švagr nebo tchán, nemá samostatný výraz a musí si vypomáhat opisem. Čeština je na tom o něco lépe, ale asijské jazyky bývají v rozlišování příbuzných obvykle ještě o několik řádů dál. Vezměme si například “tetu”. Pro Čecha je to v podstatě každá příbuzná z generace jeho rodičů. (A často ani nemusí být příbuzná, “teta” je prostě každá relativně známá starší žena.) Pro Vietnamce je tak vágní označení příbuzné nepřijatelné. Tetu je třeba přesněji zařadit. Kam bychom to přišli, kdybychom manželce otcova staršího bratra říkali stejně jako matčině sestře? Představte si ty zmatky! Vietnamština proto rozlišuje tet… rovnou pět. Otcovu sestru (cô), matčinu sestru (dì), manželku staršího otcova bratra (bác), manželku mladšího otcova bratra (thím) a manželku libovolného matčina bratra (mợ).
      A teď si představte ty vnitřní boje, ty probdělé, propocené noci vietnamského překladatele, kterému se v textu objeví věta: “Přijela k nám teta.”

* Anglicky mluvící svět je hyperzdvořilý, takže si permanentně vyká, tykání (thee) vymizelo už někdy v 17. století.

1 komentář

Ubud: imprese

800true dots under 533false false 800http://www.nickchanger.com/wp-content/plugins/thethe-image-slider/style/skins/frame-black
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide83
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide72
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide1
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide60
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide19
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide18
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide7
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide59
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide14
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide32
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide50
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide13
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide16
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide20
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide57
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide81
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide88
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide9
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide11
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide10
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide12
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide22
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide39
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide71
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide84
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide80
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide63
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide37
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide29
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide28
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide75
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide54
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide86
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide15
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide6
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide85
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide5
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide8
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide26
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide56
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide55
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide74
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide3
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide62
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide17
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide43
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide61
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide89
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide27
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide40
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide41
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide76
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide31
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide51
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide49
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide38
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide35
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide34
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide42
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide21
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide82
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide33
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide47
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide66
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide2
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide73
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide65
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide67
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide68
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide4
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide45
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide46
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide87
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide52
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide25
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide36
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide77
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide44
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide58
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide30
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide64
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide24
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide70
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide69
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide53
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide48
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide23
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide78
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide79
2 komentářů

Vietnamské společenské hry: Slepičí hlava

Počet hráčů: neomezený
Herní pomůcky: 1 slepice, 1 středně velký talíř, 1 miska na rýži, dostatečné množství lihovin

1. Uvaříme slepici v celku a položíme ji na stůl (pokud možno kulatý), kolem něhož se sesednou všichni hráči.
2. Za všeobecného veselí usekneme slepici hlavu, kterou odložíme stranou; zbytek slepice, pro hru nepotřebný, smějí hráči libovolným způsobem zkonzumovat.
3. Po hostině vylosovaný jedinec vloží slepičí hlavu do misky, přiklopí ji talířem a krouživým pohybem ji v zakryté misce pořádně roztočí. Posléze celou herní soupravu postaví (talířem vespod) na stůl před náhodně zvoleného kolegu.
4. Určený hráč zvedne misku, a na koho vařená slepičí hlava ukazuje zobákem, ten musí vypít panáka.
5. Body 3 a 4 opakujeme tak dlouho, dokud se alespoň jeden z hráčů udrží na židli.

Nevěřili byste, kolik se s vařenou slepičí hlavou užije legrace. Příjemnou zábavu!

4 komentářů

Tam, kde hřadují spanilé duše zesnulých komunistů…

Dějiny Indonésie jsou relativně krátké, přesto velmi pohnuté a krvavé. Pro důkazy není třeba chodit až na Timor nebo na Moluky, stačí zůstat na Bali. Přestože z krojovaných davů s květinami ve vlasech, které se za zvuků gamelanu modlí ve stinných hinduistických chrámech, doslova vyzařuje pokoj a mírumilovnost, nenechme se mýlit; pod povrchem prostého a nenápadného vesnického života i dnes často bublají silné vášně, a když se dvě vesnice – nezřídka kvůli nějaké prkotině, třeba kvůli tomu jedinému správnému provádění určitého rituálu – pustí do sebe, může konflikt eskalovat do té míry, že je ke znovunastolení pořádku třeba přivolat armádu.

Temná stránka balijské povahy se projevila i v bouřlivých šedesátých letech, v pozapomenuté kapitole indonéských dějin, o níž se dnes téměř nemluví a neučí se o ní na školách, takže příslušníci mladších generací o ní často nemají ponětí. Když se po neúspěšném komunistickém puči v pětašedesátém roce vystřídali u moci dva prezidenti s matoucně podobnými jmény – místo Sukarna nastoupil Suharto -, začaly po celé Indonésii kruté protikomunistické čistky. Paranoidní armádě stačilo i pouhé podezření ze sympatizanství s komunisty; nic nevyšetřovala a s nikým se nemazlila, což vedlo k tomu, že se mnozí místní začali udávat navzájem jen z nevraživosti nebo ze závisti. Měli jste problém se sousedem, šli jste ho udat jako komunistu, a mohli jste si být jistí, že už se nevrátí. Ti “šťastnější” z udaných byli jen deportováni na molucký ostrov Buru, ostatní prostě zastřeleni, někdy rozsekáni mačetami. Na Bali bylo během necelého roku pobito 80 000 lidí, pět procent tehdejší populace.

K jednomu z velkých masakrů došlo také ve vesnici Petulu, nedaleko Ubudu, kde údajně zemřelo mnoho nevinných. Pamětníci vyprávějí o dlouhlém příkopu, na jehož okraji byli klečící nešťastníci nemilosrdně popravování střelou do zátylku. Přeživší vesničané brzy po děsivých událostech uspořádali velký očišťovací obřad, aby celé místo zbavili negativní energie. Jen pár dní po obřadu se pak stali svědky nezvyklého jevu: do vsi neznámo odkud a neznámo proč přiletělo obří hejno bílých volavek, které se usadily na stromech podél cesty ke svatyni. Někteří vesničané se je pokoušeli chytat, ale v noci je prý pronásledovaly zlé sny, proto uvězněné ptáky ráno znovu pustili. Volavky se rozletěly po okolních rýžových polích, ale večer se znovu vrátily do vesnice a opět usedly jen na stromy podél cesty ke svatyni. A další den zrovna tak… Petulští postupně začali chápat, že získali nové, bělostné sousedy, a protože každodenní svět Balijců je plný nadpřirozených sil a balijská mysl nikdy nemá daleko k tvorbě nových mýtů, není nijak překvapivé, že se obě události – děsivý masakr mnoha nevinných lidí a přílet ušlechtilých bílých ptáků – spojily v jedno a na volavky, které v Petulu v hojném počtu hnízdí dodnes a staly se dokonce svým způsobem turistickou atrakcí, se pohlíží jako na duše nevinných zesnulých.

800true dots bottomright 533false false 800http://www.nickchanger.com/wp-content/plugins/thethe-image-slider/style/skins/frame-black
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide1
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide2
4 komentářů

Stručnost nade vše

Zatím jsem nenašel odvahu dojít se podívat, co se na konci téhle cesty nachází…

800false dots bottomright 533false false 800http://www.nickchanger.com/wp-content/plugins/thethe-image-slider/style/skins/frame-black
  • 5000 fade false 0 bottom 30
    Slide1
3 komentářů

Uluwatu

Uluwatu je dalším z balijských chrámů, k němuž pravděpodobně zavítají i někteří ze skalních “resortářů” – lidí, kteří nezřídka až v letadle při nahlédnutí do palubního časopisu zjišťují, že strávili čtrnáct dní na ostrově, kde taky žijí hinduisti. Jižní cíp Bali, kde Uluwatu stojí, má totiž tu pochybnou výhodu, že se tu nacházejí klasické fotogenické pláže, což je na Bali (překvapivě) obecně vzato spíš vzácnost. Každých pár metrů bílého písku je tedy obleženo resorty a vilami, od obyčejných až po zcela absurdní (mezi obzvlášť vypečené patří třeba Villa Bvlgari, která sice nenabízí o moc víc než většina jiných vyvoněných a “vydizajnovaných” vilek v okolí, ale pro zlepšení pocitu snobských zákazníků si účtuje 8500 dolarů za noc).
      Pura Uluwatu pochází z 11. století a patří mezi devět hlavních svatyní (každé balijské království mívalo jednu), které mají chránit Bali před škodlivými vlivy z vnějšího světa. Z perspektivy laika je to chrám jako každý jiný, zájem turistů vyvolává především dvěma atrakcemi nenáboženského charakteru: svou polohou na sedmdesátimetrovém útesu a cvičenými makaky… Pohled z útesů na tříštící se vlny a na ničím nerušenou linku obzoru lahodí oku o to víc, že v zorném poli neobtěžují surfaři (pokud přece, pak jen velmi krátce, než se rozmáznou o skály) a většinou ani žádná plavidla, zato s trochou štěstí můžete v průzračné vodě rozeznat siluetu slušně velkého žraloka nebo mořské želvy.
      A pokud jde o makaky, ti nejsou cvičení v tom smyslu, že by metali kozelce nebo jezdili na kole, ale spíš v tom smyslu, že kradou jako straky a jsou drzí jako… inu, jako opice. Funguje to tak, že přijdete k chrámu třeba s čepicí nebo s brýlemi, náušnicemi, či dokonce iPadem, makak to zmerčí, a než se nadějete, jste bez čepice, brýlí, náušnic (au!) či iPadu (ano, klidně vám ho vytrhne z ruky, viděl jsem to na vlastní oči). Když se po něm oženete, začne prskat, cenit zuby a věřte mi, chuť do rvačky s opicí vás rychle přejde. Naštěstí jsou všude kolem laskaví domorodci, kteří hned přispěchají, dají makakovi pár banánů, buráků nebo nějakých koláčků a on výměnou za tuhle laskominu pustí z pracky svůj lup. Podobná výměna se pak odehraje mezi vámi a chrabrým zachráncem vašich slunečních brýlí Bvlgari (ještě nikdy vás pár buráků nevyšlo tak draho)… A nemyslete si, že se před makakem ochráníte nebo před ním něco včas schováte! (Nemluvě o tom, že zkušenější opičák se nerozpakuje vyšplhat vám na záda a sám si otevřít batoh.) Já si taky myslel, že na mě si ty opice prašivé nepřijdou, a jedna z nich nosí moje Bvlgari dodneška…

800true dots bottomright 533false false 800http://www.nickchanger.com/wp-content/plugins/thethe-image-slider/style/skins/frame-black
  • 5000 fade true 30 bottom 40
    Slide9
    ...slavný chrám(eček) na útesu...
  • 5000 fade false 30 bottom 50
    Slide1
  • 5000 fade false 30 bottom 60
    Slide6
  • 5000 fade false 30 bottom 30
    Slide3
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide4
    ...možná to odsud z útesu není tak dobře vidět, ale plave tam nefalšovaný žralok...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide5
    ...a opodál mořská želva...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide2
    ...ale mnohem nebezpečnější než žraloci a želvy jsou tyhle potvory...
  • 5000 fade true 30 bottom 40
    Slide7
    ...trénují je na cukroví...
  • 5000 fade true 30 bottom 50
    Slide8
    ...a tohle jsou (byly) moje Bvlgari...
Přidat komentář

Drobotina

800true dots bottomright 533false false 800http://www.nickchanger.com/wp-content/plugins/thethe-image-slider/style/skins/frame-black
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide15
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide22
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide14
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide7
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide5
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide25
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide23
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide11
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide17
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide9
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide28
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide27
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide4
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide3
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide6
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide21
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide8
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide18
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide19
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide20
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide2
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide10
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide13
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide12
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide16
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide1
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide29
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide30
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide26
2 komentářů

Kebaya

Aby to tu úplně neumřelo, zatímco tvrdě dřu, tak aspoň z archivu takovou drobnost pro děvčata – balijský tradiční kroj zvaný kebaya (výjimečně na modelce nebalijského původu).

533true dots bottomright 800false false 800http://www.nickchanger.com/wp-content/plugins/thethe-image-slider/style/skins/frame-black
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide1
  • 5000 fade false 60 bottom 30
    Slide2
2 komentářů

Sladké dřevo

Kayu manis neboli “sladké dřevo”, u nás též známé jako skořice, je kůra skořicovníku, v našich končinách využívaná především jako přísada do svařáku a do krupicové kaše. Jelikož jsem se nachomýtl k tomu, jak se tradičně, to znamená pěkně ručně zpracovává, zkusil jsem to nafotit, kdyby to třeba někoho zajímalo… Začne se tím, že se porazí strom (ptal jsem se, jestli by to nešlo míň zhurta, třeba větev po větvi, ale prý ne, kdo chce skořici do krupicovky, musí porazit strom), z větví se ještě zatepla ostrouhá tenká svrchní kůra, pak se nařízne budoucí svitek skořice, řádně se naklepe, opatrně sloupne lžící, dá se usušit a je hotovo.

800true dots bottomright 533false false 800http://www.nickchanger.com/wp-content/plugins/thethe-image-slider/style/skins/frame-black
  • 5000 fade false 30 bottom 50
    Slide1
  • 5000 fade false 30 bottom 50
    Slide2
  • 5000 fade false 30 bottom 50
    Slide3
  • 5000 fade false 30 bottom 50
    Slide4
  • 5000 fade false 30 bottom 50
    Slide5
  • 5000 fade false 30 bottom 50
    Slide6
  • 5000 fade false 30 bottom 50
    Slide7
2 komentářů